WALDKIRCHEN, 1. 5. 2011

Na prvního máje, kdy většina smrtelníků odpočívá a užívá si zaslouženého volna, jsem se já vydala za hranice, a to do Německa. Zde se totiž konal první závod Jihočesko-bavorského poháru v cross country v městečku Waldkirchen. Vyjet jsme musei už brzy ráno a cestou počasí nevypadalo ani trochu přívětivě. Ani po dojezdu na místo to nebylo o nic lepší. Spíš naopak. Spustil se mírný a vytrvalý déšť. Naše nálada na bodě mrazu a při pohledu na mokrou trať jsme ani neměli chuť do závodu nastoupit. Trať se rozkládala v nedalekém lesíku a byla poměrně kopcovitá s jedním náročnějším sjezdem.  Sjezd jsme se pokoušeli natrénovat, abychom ho pak mohli lítat. Ale můj strach mi to nedovolil a raději jsem tam zvolnila a vzala kolo na ramena.
Na start závodu jsem se postavila po druhé hodině odpoledne, kdy už se udělalo hezky, přestalo pršet a dokonce vysvitlo i sluníčko. Měli jsme objet 6 okruhů a jeden zaváděcí, zkrácený okruh. Hned po startu do kopečka jsem si vytvořila náskok a snažila jsem se ho držet a jelo se mi celkem dobře. Před tím jediným těžším sjezdem jsem vzala rozum do hrsti a kolo na záda a úsek, z kterého jsem měla takový strach, jsem raději sběhla. Kousek pod vrcholkem jsem opět nasedla na kolo a jela dolů. Ale po sjezdu lesem a při následujícím výjezdu jsem zjistila, že mám prázdné přední kolo. Kousek kopce jsem se tím prala, druhou půlku jsem vyšplhala po svých a nahoře jsem to chtěla zabalit. Po době vztekání a nadávání, jsem jen bezradně pozorovala svou soupeřku, jak na mě mává a ujíždí dál. Nakonec jsem, ale byla přesvědčena, abych závod dojela. Přezuli jsme kolo a já pokračovala v závodě. Předjela jsem další ze soupeřek a jela s nadějí, že by se to dalo ještě pěkně zajet. Ale v osudném sjezdu jsem duši prorazila znovu. Opět jsem byla přemluvena, kolo vyměněno a já pokračovala. Nakonec jsem závod i po těchto útrapách dokončila na druhém místě.
Závod byl celkem pěkný, ale díky jazykové bariéře jsme z toho zas až takový požitek neměli. Příště se proto budeme muset poprat nejen s tratí a se soupeři, ale také s jazykem.

Zuzana Vacková